Chemie je zlo

Chemie je zlo, to mi bylo jasný už na konci osmičky, kdy jsem stála u tabule a bojovala za podstivě vydřenou a podle mého usouzení zaslouženou jedničku..
A dostala jsem ji!!

To jsem ale jestě nevěděla co na mě chystá devítka...

Moje první známka z chemie ještě v osmičce byla 5. S čím bych se ani neměla moc chlubit, ale berte to jako varování pro vás "začátečníky" naučte se podstivě koncovky oxidačních čísel a nenechávejte to na jízdu autobusem nebo přestávku, dostanete 5 tak jako já.
Svojí první 5 jsem pořádně obrečela a následující den opravila na 1, takže se vlastně nic nestalo..

Od tý doby už jsem asi ani žádnou ošklivou známku nedostala a poctivě jsem se připravovala.
Ale Chemie se moji láskou nestala a už asi ani nestane..

Ale rada na závěr: Zatočte s chemii vy! a né že chemie bude celé školní roky zatáčet s vámi! :)

Praha - Paříž - Singapore 24. - 25. Leden 2015

Už od Listopadu jsem odpočítávala dny do velké dovolené, a najednou to bylo tady. V pátek večer jsme oslavili mé 14 narozeniny, a rychle spát, protože jsme brzy ráno jely do Prahy na letiště.

(těsně před odjezdem do Prahy)

V Praze bylo letiště  klidné, skoro nikdo tam nebyl a přišlo mi, že jsme na let do Paříže čekaly samy. 

A teď už krásný a klidný let do mé milované Paříže. 

I když jsem nevyšly z letiště, tak jsem si Paříž za 6hodin (bohůžel jen z letiště) moc užila. 

Prohlížela jsem si výlohy Chanelu, Prady, Versace a samozřejmě mého nejmilejšího Longchampu.

6hodin uteklo jako voda, a už jsme seděly v mnohem větším a pohodlnějším letadle.

Skoro celý 13hodinový let jsem prospala. Až na nemocnou paní, která vedle mě prokašlala celou noc byl let krásný, bezproblémový a překvapivě rychle utekl. 

(Paříž v noci) 

Když jsem se ráno probudila, tak už jsme kroužili nad krásným Singapurem.

Singapurské letiště Changi mě uchvátilo, tolik lidí na jednou místě, nádhera a všude čisto.

Hned po odbavení jsme mířily rovnou do hotelu Crowne Plaza nedaleko letiště, kde jsem jen přespaly. 

Je to snad nejkrásnější hotel, který jsem kdy viděla.

Hned jak jsme přijely tak jsem skočily do venkovního bazénu, který mě naprosto uchvátil. 

Venkovní bazén s malými ostrůvky uprostřed, nejkouzelnější, který jsem kdy viděla.

Tady naše cesta teprve začala, bude to asi hodně děkovací série článků, protože nebýt Ivana, tak by jsme se do Asie vůbec nepodívala.

                                                             Děkuju Ivane. :)

Youtube

Není to zas tak dlouho co jsem točila videa, ale vy je už vidět nemůžete.... A proč?

Dřív jsem to moc neřešila, jen jsem si sedla před kameru a točila byla jsem šťastná dělala jsem to co mě baví.
Teď je to ale úplně jinak, věděla jsem že dřív nebo později někdo ze třídy přijde na to že točím ale to mě jako jednu z mála vůbec netrápilo. Měla jsem štěstí na dobrý kolektiv ve třídě, myslím si že by mě v tom podporovali a když né to tak by mě kvůli tomu neshazovali. Mohla bych s klidem říct že u nás točí/točil každý 3 skoro všichni kluci s tím prošli a ještě někteří prochází a holky to mají stejně.
A tak se u nás nikdy neřešilo jestli někdo točí nebo ne.

Mě ale trápí okolí, okolí lidí které nevídám tak často jako spolužáky. Vždy když se s někým novým seznamuju tak mi v hlavě běží otázka: Co by asi tak řekl/a na to že natáčím? Budou si myslet že jsem divná že mám potřebu se se svým životem svěřovat na internetu? nebo to vezmou úplně s klidem a přijde jim to normální?
Na to bohužel odpověď neznám protože jsem nikdy nikomu o tom že natáčím neřekla.

A tak jen doufám že se ke svému koníčku někdy vrátím a nebudu řešit názory ostatních.

Annie

Jak jsem krmila veverky.

Prázdniny jsou už skoro u konce a já se teprve teď rozhodla že pojedu s babičkou na nějaký výlet.
Pro včerejšek jsme se rozhodly pro krásné lázeňské město a to Františkovy lázně.

Je to město které znám už hodně dlouho, ráda tam jezdím do bazénu (protože ve Varech takovej nemáme) ale hlavně se projít. Když jste varákem a Karlovy Vary jsou pro vás každodenní rutinou tak už vás tam nic nepřekvapí a proto ráda jezdím do Františkových lázních a snad ještě raději do Mariánských lázní (doufám že jsou lázně napsané s malým L.. ale jednou jsem to měla v diktátě..)

A navíc mě překvapuje jak to mají v obou již zmíněných městech krásně uklizené a zkrátka a jasně krásné.

Kromě toho že jsem ve Frantovkách ochutnala skvělé bramborovo - ovocné knedlíky tak jsem krmila veverky a myslím si že to bude zážitek na celý život - takhle krásně ochočené veverky jsou ještě v Luhačovicích (ach ta lázeňská města) ale tam jsem je nikdy nekrmila.

Když jsem ale tady procházela parkem a viděla jsem tam lidi jak jim podávají oříšky tak jsem neodolala a utíkala oříšky taky koupit. Jakmile jsem zašustila pytlíkem tak už byly u mne a já jim podávala oříšky.
Bylo to skvělé a už se těším na další návštěvu Františkových lázní.

Annie

Jsem zpět!

Věděla jsem že se to vrátí, blogování mě vždycky moc bavilo a proto bych se chtěla vrátit do blogové společnosti. Doufám že mi to půjde líp než minule a že u blogu vydržím co nejdéle!
To je asi na úvod vše :) ještě trochu doladím blog a pak hned začnu normálně blogovat :)


Annie